Den první
Poděbrady/Brno - Vyšší Brod
Vzhledem k náročnější kilometráži přesunu do Itálie jsme se setkali na nejjižnějším možném místě českého území. Poblíž kláštera stojí laciná, čístá a útulná ubytovna pro vodáky. Toho času, kvůli příliš vysokým teplotám, byla ubytovna skoro prázdná. Parkovací plochy v okolí přebytek, jen pivo bych na večer doporučil vlastní. Recepčnímu se tak líbily naše německé übervozy, že nám nechtěně nezapočítal jednoho nocležníka.
http://www.ingetour.cz/kempy/vyssi-brod ... i-ubytovna
Den druhý
Vyšší Brod – Salzburg - Malcesine
Ihned po probuzení jsme na místní benzině nabrali plné nádrže levného paliva, nakoupili rakouské dálniční známky, v místním Coopu nafasovali levné svačiny a u místních četných trhovců sehnali kvalitní reflexní vestičky pro veškeré osazenstvo a mohlo se vyrazit. V plánu dne bylo letní sídlo historicky slavného nositele knírku (nápověda - Tom Selleck to není), které jsme ale vzhledem k vynikajícímu počasí bohužel museli škrtnout a nahradit rodištěm nejznámějších koulí na světě. Salzburg je krásný v každé roční době a můžu ho jako zastávku na dlouhé cestě vřele doporučit. Na trase nás potkalo hermetické uzavření německé hranice, kdy si Miša (2 metry, blonďák) spletli s utečencem a teroristou. Potom už jen drobný poplatek za Brenner a pádili jsme z kopce, pryč z Italské zpoplatněné dálnice, což se v konečném měřítku zácpy neukázalo jako moc dobrý nápad. Majitel noclehu byl ale velmi milý člověk a booking do 11 večer mu nečinil potíže, stejně jako komunikace v angličtině.
http://aquacamp.it/
Den třetí
Malcesine - Limone - Pieve - Malcesine
Probudili jsme se po klidné a chladné noci do krásného panoramatického rána. Areál kempu tichý, parkování přímo u chatek, na noc zavřená brána. Áda se zkušeně přiblížil k podvozku své třicítky, důkladně prohlédl, přičichl a olízl a program na dopoledne byl jasný. Ihned po snídani na čerstvém vzduchu jsme museli navštívit nedalekou ruční automyčku v Arcu a odstranit přebytečnou sůl. Přísahal bych, že někteří z nás nejen myli, ale i leštili, aby se italské baby měly za čím otáčet. Odpoledne jsme pak mohli věnovat návštěvě citrony proslaveného Limone, kde je možno zapůjčit loďku a prokřižovat Lago di Garda bez kapitánské licence. Následně jsme zažili největší zácpu na nejužší silnici v Itálii a pochopili, proč mají Italové tak domlácená auta. Silnici protínající souřadnici 45°46'5.112"N, 10°45'34.358"E ale i přesto řadím mezi nejhezčí navštívené. Vůbec veškeré horské silničky v okolí Pieve stojí za navštívení a člověka nepřestává svrbět pravá ruka v oblasti ruční brzdy. Při večerním návratu jsme v Riva del Garda zjistili, že i italský Lidl je lacný a zejména alkoholické nápoje v něm prodávané. Noční procházka středověkými uličkami Malcesine, s nezbytným Gelato v ruce, hezky uzavřela den a mohli jsme se vrátit zpět do stejného kempu.
Den čtvrtý
Malcesine – Sirmione – Maranello – Ponte della Maddalena – Torre del Lago Puccini
Plánovaný program byl náročný, čekal nás dlouhý přesun k západnímu pobřeží. Fejkovej balkonek ve Veroně jsme úmyslně nenavštívili, ale antické lázně na jižním okraji jezera, zvané Sirmione, nešlo vynechat. Bohužel se nám poněkud zkazilo počasí a při stěračích zapnutých na poslední stupeň stejně přes všechnu tu vodu nebyla vidět cesta. Tahle drobná vydatná hodinová průtrž nás připravila o muzeum Ferári, které jsme nestihli v otvírací době. Plnou kompenzací ale byly výhledy při přejezdu apeninského pohoří a 3 hodiny nepřetržitého kroucení volantem a já poznal, co jsou to „zvadlé brzdy“. Projížděli jsme nádherné neobydlené kamenné vesničky, které se tyčily na skalách a nemít skupinu B, která zvolila dálnici, opět bychom nestihli čas ubytování. Čekal nás takový překladatelský oříšek, který ale recepce kempu kompenzovala výborným vínem a tak nakonec ani tomuto ubytování nemůžu nic vyčítat.
http://www.europacamp.it/it/
Den pátý
Torre del Lago Puccini – Pisa – Torre del Lago Puccini
Třetí den bývá kritický a proto jsme pátý den vyhlásili dnem odpočinkovým. Ráno jsme dořešili ošemetnou situaci s ubytováním, kdy na 7 členů výpravy připadalo 16 ubytovacích míst a mohli jsme vyrazit do Pisy. Úkol byl jasný, v Pise se nachází světoznámá Ikea, pro Miša jedinečná příležitost koupit repliku ztraceného ručníku. No a jinak tam taky je spousta divných lidí, fotících se v divných pózách u nějaké divné věže. Všechny průvodce hází špínu na historické centrum, ale mě mile překvapilo. Nemile překvapilo množství čmoudů, kteří žebrali a nebo „prodávali“ různé tretky. „Vše hnědší než vaše ranní stolice si nezaslouží větší úctu a pozornost než vaše ranní stolice.“ Coop v místě pobytu drahý, moře ledové, pláže zasraté a plné střepů. Náladu večer spravily na grilu připravené Salsiccie.
Den šestý
Torre del Lago Puccini - La Spezia - Torre del Lago Puccini
vlakem: La Spezia - Monterosso al Mare - Manarola - La Spezia
Šestého dne jsme zažili asi nejhorší projevy turistické Itálie. Na programu bylo Cinque terre. Cesta tam po nijak lákavé pobřežní cestě, samá křižovatka a samá červená. V záchytném bodě bylo nutné přesednout na vlak. Cena vlaku z jedné stanice do druhé 4 euráče a městeček je celkem pět. Loďka mimo sezonu nejezdí. Turistická trasa kolem moře byla rozkopaná. Když jsme se vyškrábali na rozbahněný kopec, tak nám cedulka sdělila, že za báječné zážitky v bahně a potu má turista dáti 7,5 éčka. Takže výběrové řízení na cestu zpět do La Spezia vyhrál opět vlak. Z pěti městeček jsme viděli jen dvě. Kupodivu mořské i jiné speciality zde nebyly v porovnání se zbytkem Itálie výrazně dražší. Moře mělo teplotu asi 3 centimetry, takže i na koupačku došlo. Naštěstí závěr dne okořenila vinotéka z Lidlu a oblíbené variace na Salsiccie.
Den sedmý
Torre del Lago Puccini - Lucca - San Gimignano - Radda in Chianti
Ráno nás čekala brzká vstávačka, kterou podpořila i poměrně vysoká povolená hladina alkoholu v krvi řidiče. Veškerá italská města se začínají probouzet mezi devátou a desátou dopolední a toho bylo třeba využít. Lucca má velmi sympatické historické centrum, obehnané nikdy nevyužitým opevněním. Postupně se klubalo sluníčko, aby nám vykouzlilo nádherný den při příjezdu do kraje vína - Chianti. Dalším místem, které nelze nenavštívit, je San Gimignano, městečko, kde si středověcí Italové dokazovali, kdo má většího pindíka - pardon, věž. Přespání patřilo mezi ty dražší, ale zároveň s nejlepším poměrem výkon/cena. Agroturismo, neboli venkovský statek nabízel krom neuvěřitelné útulnosti, klidu, ticha a pohodlí také domácí víno a olivový olej. Hostitelka byla i přes jazykový handicap báječnou společnicí.
http://www.malpensata.com/
Den osmý
Radda in Chianti - Firenze - Mestre
Ráno nás čekala snídaně pod širým nebem s výhledem na vinice, které statek obklopovaly ze všech stran. Myslím, že nikomu se z Malpensaty odjíždět nechtělo, ale opět jsme před sebou měli nehezký kus cesty. Prvním a zároveň jediným bodem denního programu byla Florencie. Malý kousek cesty, ale obrovký kontrast. Spěch, shon, zácpa, dezorientace, několik nutných dopravních přestupků, město samotné je všude vychvalované, ale já mu ani napodruhé nepřišel na chuť. Celkově mi připadlo špinavé, nepřehledné, plné uřvaných turistů a japonských "profesionálních" fotografů. Replika sochy nahatého pána byla v širokém okolí obehnána páskou, takže si ani dámy v naší výpravě nepřišly na své. Neptunova fontána podléhala rekonstrukci. Původní italští řemeslníci - zlatníci na Ponte Vecchio měli podezdřele sešikmené oči a zažloutlou pleť. Florencii už vícekrát v životě není třeba vidět. Večerní ubytování nedaleko Benátek nás očekávalo a tak jsme využili luxusu italské dálnice a valili rychle na cíl.
http://www.veneziavillage.it/
Den devátý
autobusem: Mestre - Benátky - Mestre
Ubytování na tomto místě jsme zvolili právě proto, že do Benátek by se kamenem dalo dohodit, kdybych alespoň občas zašel do posilky a nebyl na házení uplně levej. Autobusu cesta trvala necelých deset minut. Opět jsme si přivstali, takže pěší část výletu městem proběhla v klidu, bez spoluúčasti davu. Když se pěší cesty začaly zahušťovat, obětovali jsme nemalý obnos 20e na hlavu za denní jízdenku na Vaporetto - taková Karosa na vodě. Investice nelituju, objeli jsme, co se dalo, až nás už pohled na Benátky z vody docela omrzel. Bylo třeba dopít víno a dojíst dobře uzrálé "salsýče" z dílny Emanuela Hanze Pánve Ridiho a tak jsme zamířili zpátky do "benátské vesničky".
Den desátý
Mestre - Mikulov - Poděbrady/Brno
Zcela poslední a závěrečný den naší "Letní dovolenky", kdy zbývalo už jen dojet domů a držet na těch posledních pár kilometrů těm našim starým vránám palce. Všichni se vrátili bez ztráty kytičky, já se ztrátou malé části řadičky. Provoz na českých silnicích mi najednou přijde zcela klidný. Sám za sebe můžu říct, že e30 kabrio není záležitost stavěná na 3000km za 10 dní (tedy 300km denně), ale ta cesta za to stála, stál za to každý tunel a každá cesta mezi skalami, kdy jsem stál na dvojce až do omezovače a dětinsky se bavil. Stál za to každý zvednutý palec při předjíždění na dálnici, i každé zamávání ve městě.
Nestihli jsme zdaleka všechno, co jsem měl v plánu, ale možná dobře. Už takhle jsme já i kabro byli po návratu hodně unavení...
Kdo by měl zájem shlédnout celý fotozáznam z mé kalkulačky naprosto bez jakékoliv cenzury, může zde:
http://jarekcepica.rajce.idnes.cz/dovolenka_2017/#
