
teď to po sobě čtu, co sem odpoledne napsal, sem se teda rozčílil

ale teď už ani nejsem rozčílenej, jen sem rezignoval.
Takže abych to shrnul a uklidnil se: jedeš ke stojanům, ale vedle stojí auto s chytrákem, který se postavil tak, že se už vedle něj vejdeš jen tak tak. No ale vejdeš se. Začneš tankovat a zjistíš, že se na tvý sklo vrhli buď dvě mladý patnáctiletý holky (ty tě nenaštvou), nebo dvě ukáčka v kombinéze Shell, když se jim nepovedlo vzít ti tankovací pistoli z ruky (těch je mi trochu líto, ale z očí jim většinou kouká touha po tuzéru, takže fuck). Dotankuješ plnou s pojistkou, abys to nemusel držet a po vypnutí se ven vyvalí cákanec benzínu. Když dotankuješ, všimneš si, že ty dvě holky tak "jako" popocházej kolem auta, ale je jim blbý si říct o tuzér. Tak dáš jedný pětikorunu nebo desetikorunu a když nemáš, je ti trapně, ale holt musíš projít dovnitř. Ale ne platit, musíš prostě nejdřív na záchod, už bys tu frontu u pokladny nepřežil. O WC víš, že je venku zamčený (jako dycky bývá), ale u pokladny je fakt fronta (dva s kartama), takže tam chvíli zevluješ a pak se ve správný okamžik osmělíš zeptat se na klíč na WC. Chlápek se na tě podívá a mlčky ti strčí do ruky neuvěřitelnej dřevěnej ušpiněnej velkej klacek s fabkou na konci. S vítězoslavným výrazem tváře se běžíš vychcat a při odemykání WC (fuj, ten klíč je taky mastnej) zjistíš, že je odemčeno, páč ty dveře někdo po sobě nezamknul.
Pochcaný prkýnko a nespláchnuto ani ekomentuješ, protože máš svých starostí dost. Pak vylezeš, v umyvadle se studenou vodou (teplá nějak nejde tím kohoutkem natočit) si opláchneš ruce a protože ubrousky došly, otevřeš si nohou dveře a vyjdeš ven. Kašleš na zamykání, ten šílenej klíč držíš v ruce, ale zjistíš, že si ho umokřil těma mokrejma rukama, který sis nemohl utřít - ale před prodavačkou při vracení to stejně bude tak trochu vypadat, že si ho pochcal... No ale jdeš platit. Před tebou je chlápek 45 let, typ škoda felicia, státní podnik a platí kartou a děsně zdržuje, protože přitom eště debilně laškuje s prodavačkou. Všichni čekáme, až se načte číslo, nebo co se to děje při placení. Konečně! Pan pitralon se laškovně a familiárně rozloučí (je tady skoro doma, že) a odkýve se ke svému fáru.
Máš zaplaceno. Koupil sis k tomu eště předraženou Kofilu za 12 Kč (v Tesku stojí 6,50) a kafe v automatu, který po vstupu do EU okamžitě zdražili o dvě koruny - z 10 na 12. Takže tu druhou desetikorunu, cos měl na vysavač, tam musíš strčit taky, a vypadne ti 8 korun. A jdeš znovu do fronty poprosit o rozměnění padesátikoruny na drobný do vysavače.
Vysavač nevysává, jak bys chtěl, takže tě to stojí ne deset, ale třicet ká čé, eště že ti prodavačka dala těch desetikorun víc. Jenže on vysává blbě jen proto, že je ucpanej a plnej, ale taky proto, že začal vysávat chlápek vedle a to snížilo výkon tvý trubice na polovinu (která je stejně na prd, protože je na konci kulatá a bordel ve škvíře mezi sedačkou a středovým panelem stejně nevysaješ, ta hadice je moc tlustá.
Kola se dofouknout ani nesnažíš, protože u jedný hadice někdo uříz celej konec a druhá na ventilku nedrží, a ty nemáš rozpětí sedm metrů, abys byl jednou rukou u tlačítka a druhou držel tu stále vytřelující hadičku na kole...
Takže sedneš a odjedeš. A až druhej den ráno zjistíš, že na dveřích spolujezdce je nová lehká promáčklina. Proč, sakra? Aha, ten vůl vedle tebe při tankování, když nastupoval (to si právě platil), tak prostě otevřel dveře - a bum. A nic. Prostě červen 2004, Praha. Jupííííí! Ať žije grafománie
