a v Rakousku jsem byl autem pouze na otocku).Cesta byla naplanovana do Italie, severni cast především. Predem jsem si vybral cesty vedlejší, protože poplatky na placenych úsecích byly dost vysoke.
Obecny plan vypadal asi nejak takhle -> Benátky 1.noc -> Florencie 2.noc -> Viareggio 3.,4. noc -> Lago Di Garde 5.,6. noc.
Původně jsme ještě měli pribrat kamarady horolezce,kteří chteli vyhodit někdo po ceste, ale nakonec jsme jeli pouze dva. Na cestu jsme se vydali v nedeli,nez jsme se vyhrabali, bylo uz kolem 11, takze ne zrovna idealni cas. Presto vse plynulo hladce, bez jakýchkoliv potizi, počasí nam pralo, mozna bylo az moc horko, klimatizaci nemam, tak jsme si vymysleli jednoduchy systém vetrani,aniz by nam to rvalo usi, navíc v Rakousku na chvili i sprchlo,coz bylo velmi prijemne. Prujezdem Rakouska jsme měli pouze jeden neprijemny zážitek, v neprehledne pravotocive zatáčce na dalnici me zacalo predjizdet auto,coz není nic neobvykleho,když jsou min. dva pruhy pro každý směr,akorat,ze se mi v jednom okamziku objevilo auto v ceste,chlapek nestal ani v odstavnem pruhu,zadne vystražne blinkry, tak jsem zacal brzdit, jenze jak to zmerčil ten co me predjizdi,tak me nejspíš chtel pustit před sebe a brzdil taky..tak jsem odzkoušel brzdnou drahu 120-0 km/h
. jinak ridici velmi ohleduplni, bez problemu, vždy jsme se nejak domluvili v nepřehledných situacích. V Italii mi prislo,ze se vsechno tak nejak zrychlilo, ani jsem nestihnul odbocit na prvnim sjezdu na neplacenou cestu, ale hned jsem valil po autostrádě az do Udine. Casove uz taky vse prestalo do sebe zapadat, takze s prichazejici tmou se cim dal hur hledal spravny směr po vedlejších cestach. Trochu jsem neodhadnul casovy rozdil, který vznikl na těchto cestach oproti hladke jizde po autostrádě. Z prvotniho nadseni z Benatek nakonec seslo, dojeli jsme do Mestre, odkud jsme chteli jet rovnou dal smerem na Ravennu,ale ja uz byl kantare a navíc, smerove tabule nam moc nepomohly, po chvili bloudeni po meste,jsme to zapichli u mensiho ricky s rybarskymi lodkami. Původně jsme se chteli okoupat i v mori,ale nakonec i destilovana voda byla super. Vzhledem k tomu,ze jsme byli nekde v centru města,tak jsme ani neuvazovali nad stavenim stanu, ja si „lehnul“ na sedadlo spolujezdce a pritelkyne se natahla dozadu..ano,ta se skoro natahla, prcek jeden. Ja se svými 190cm jsem si moc mista neuzil..Rano me v pet probudili mistni rybari,kteří nakladali věci do lodi, spat jsem uz stejne nemohl,a tak jsme se vydali opet na cestu. Po chvili bloudeni jiz „znamymi“ ulicemi jsme potkali zivou dusi,na kterou jsem zvolal,jestli umi anglicky. Kyvnul ze jo, tak jsem se ho zeptal kudy tudy na Ravennu.. rukou mavnul rovne, řekl trikrat za sebou „semafor“ a pak mavnul rukou vpravo. Pochopil jsem a jechali jsme dal. Ještě ze existuji mezinarodni slovicka..
Brzky vyjezd nas odměnil docela plynulou dopravou, která postupne houstla, presto jsme se do Ravenny dostali rychle. Dal jsme si vybrali směr Florencie, takze opetovne dobrodružství s hledanim nejvhodnejsi trasy zacalo. Nejprve se před nami vsude zacaly objevovat kopecky, hromady vinic, sem tam nejake historicke pamatky, ale postupne se krajina zmenila v horske prostředí, civilizace jakoby vymizela, pouze obcas jsme narazili na par baraku při sobe,které tvořily vesnicku. Klikate cesty se ještě o něco vic zmackly do sebe,a tak jsem mel plne ruce práce,abych si vždy nasel při vjezdu do zatáčky co nejidealnejsi stopu, potkali jsme par mistnich makaronu, ti mi jasne ukazovali,jak se tady ma jezdit, ale jaksi bych jim stejne nestihal se svojim čtyrválcem a nalozenou karou. Cesta se zdala byt nekonecna, presto me to v tech serpentynach velmi bavilo. Akorat pritelkyne musela sahnout po kynedrilu
, ma trochu citlivejsi zaludek. Při pohledu do udoli pod nami jsem si uvědomil,ze uz budeme i v docela vysoke nadmořské vysce, uz to vypadalo,ze ani nebudeme stoupat nahoru,ale opak byl pravdou, byla to pro moje auto nejdrsnejsi část cele cesty vůbec. Kolem cesty byly napichane cedule s procentuálním sklonem, atd.. co zatáčka tak ve tvaru „U“ , proste vsechno vracecky, trvalo to snad 15 minut,když jsme se konecne ocitli na rovne ceste. Naskytl se nam opravdu nádherný pohled na okoli, dokonce jsme narazili na nejaky barak,kde jsme na chvili nechali auto odpočinout. Měli tam i informacni tabuli,kde jsme zjistili,ze jsme se vyskytovali na vrcholku hory s nadmořskou vyskou 1654m. takze během jednoho dne jsme si dali opravdu pekny vyslap . Navíc i počasí bylo o poznani chladnejsi,coz mi velmi vyhovovalo. Cesta dolu trvala velmi kratkou chvili, celkove to bylo pro me opravdu něco noveho. Tady na Morave takove cesty neznam.. zbytek cesty az do Florencie byla zyvacka. Uz jsme si i zvykli na to jejich „jiné“ znaceni kudy tudy,takze bloudili jsme minimálně. Prijezd do Florencie byl taky fajn, asi to bude znit trapne, ale honil jsem se s mistnim busem,který rozvazel lidi. Ten magor jezdil po meste i kolem stovky, uzke cesty vymetal s prehledem,tak jsem se mu drzel kus za prdeli. pokud chcete,aby vam zastavil,tak na nej musite mavnout, jinak jede dal. A to i když jste na zastavce
. Tenhle kolos nas zavedl az na samotny kraj Florencie, uz prvotni pohled po okoli nas dostal, nejsme zadni badatele historie,nebo obdivovatele vsemoznych pamatek,ale tohle bylo opravdu uzasne. Co nejdřív jsme se chteli nekde ubytovat,takze jsme hledali kemp. Ten nebylo tezke najit, protože se hned jeden nacházel primo nad centrem města,krasne na kopci,s vyhledem na cele město. Cena sice lidova nebyla,ale po predesle noci jsme se tesili na sprchu i na stan,kde se prece jen spi o mnoho lip. Nasledovala prochazka po meste, které je sice rozlohou docela velke,ale nebyl problem se v nem orientovat. Italie jako celek me vždy pritahovala,ale Florencie, to bylo opravdu něco. Netuším,co vsechno za pamatky jsme videli,ale bylo to bozi, az me kolikrát mrazilo po zadech. Celkovy dojem z Florencie byl vic nez pozitivni. Druhy den jsme vyjizdeli směr Viareggio, chteli jsme byt aspon jeden u more, navíc na zapadnim pobrezi jsme nikdy předtím nebyli. Cesta byla docela poklidna, zhruba hodku a pul jsme se plantali sem a tam. Stihli jsme se na chvili mihnout v Pise,kde jsme videli z dalky sikmou vez. Do cile jsme dorazili bez problemu. Avsak tohle bylo pro nas zklamani, more hodne spinave,pisek byl tmavy,skoro az cerny. Navíc siroko daleko zadne zakouti, proste jedna dlouha lajna s bandou lidi..nic pro nas. A tak jsme se rozhodli, ze pojedeme rovnou k jezeru Lago di Garde, kde jsme měli vyhlidnutou destinaci Moniga del Garda. Cesta vypadala velmi podobne jako předchozí dobrodružství z Ravenny do Florencie. Nejprve klasicke cesty,které se rychle zmenily v ostre serpentiny, tohle bylo avsak velmi ,velmi zdlouhave putovani, do Parmy jsme dorazili docela vyhladoveli,ale ty jejich tratorie, neboli restaurace nenabizely nic lákavého k jidlu. Město Parma se vyskytuje v rovine,takze dal nas necekaly zadne stoupaky, pouze pole s kukurici, vinice a nenapadne baraky vseho druhu..napriklad jsme projizdeli přes oblast,kde nebylo nic, nez jen par domku a mezi nimi velka hala s otevřenými vraty, ve které se skryvalo par hrebcu znacky Ferrari
radost pohledet. K jezeru jsme dorazili dost rychle, hlad nas hnal kupředu. Prvotni setkani s nádherným okolim jezera bylo nezapomenutelne, voda cista, svetle modra, ze severni strany hory, mnoho zatok, bylo to fakt pekne. Ubytovani bylo rychle vyrizene, nasli jsme si kemp primo u vody, relativne prazdny, hlavni sezona zacala az při nasem poslednim dni pobytu. Koupani se v jezeru je jen pro otuzilce, od severu fouka neustale vitr, který nam pravidelne kazde odpoledne dotahl mraky s destem,coz bylo aspon trochu osvezujici, protože jinak bylo celkove velmi horko. Nebudu to protahovat, uz tak asi tohle necte skoro nikdo.. dovolena byla bozi, hned bych jel znovu. O zážitky jsme měli postarano porad, 99% pozitivnich. Ted uz jen prihodim par technických udaju.. celkovy odhad na počet ujetych km je kolem 2800km (prestal mi fungovat tachometr asi po 1200km, ted uz opet jede), vse jsem se snazil propočítat co nejpřesněji, prumerna spotreba mi vychází na 5,7L. Delal jsem si i prubezne zkousky spotreby. Tankoval jsem před vstupem do Rakouska plnou a opet na hranicich u Villach před Italii znovu do plna..stacilo mi 19litru dotankovat. Coz na vzdálenost přes 400km je něco sileneho. Mel jsem opravdu skvělou spotrebu,která se sice v Italii trochu pozmenila,ale i tak si nemuzu stezovat.. jo, jinak pozor na ceny benzinu,kdyby se někdo chtel taky vydat do Italie. Tam stoji litr skoro vsude min. 1,35 E . Ještě něco k me spotřebě, letos jsem menil difernecial a udajne by mel byt z dieslove E30. V realu se to chova tak,ze je auto dost line, maximalka třeba na trojku se mi posunula oproti drivejsimu diff. Ze 120 az na skoro 150km/h. Tahne uplne v jinych rychlostech.. Motor při 80km/h na petku toci necele 2000ot. Zatím jsem s timto diferenciálem najezdil necelých 10tkm a uz jsem si zvykl na jiny styl jezdeni. Ta 1.6 stejne není zadna zavodni strela,takze nemam potrebu auto vytáčet zase tak často do vyssich otacek..jeste prihodim par fotek, mrzi mne,ze jsme nevzali sebou kameru, bylo by opravdu co natáčet. V srpnu se chystame ještě na jeden mensi vylet,ale o tom az jindy.
... a pak se snim naobědoval(navrhl sam Balboni 
Na kolik tě celý ten válet vyšel? od A po Z se vším?
nejhezciholky v techtio zemich byvaji stejne puvodem z cech 