Hmm, to se to hezky čte
Za poslední asi 3 roky jsem byl zhruba 10x zadržen a legitimován PČR (bez vozidla, jen tak).
Jelikož se mi vůbec tohle nelíbí (asi jsem svým zjevem permenentně podezřelý..?), nemíním již delší dobu při takových výkonech s policisty vůbec komunikovat, pouze se prokážu občankou.
Na nemístné a bezpředmětné dotazy typu "Co děláte v Praze?", "Kde pracujete?", "Jakým dopravním prostředkem jste přijel do Ústí na Labem?", "Kolik máte u sebe finančních prostředků?" a podobně odpovím jen kamennou tváří a pohledem do levého oka příslušníka.
Zásadně mlčím, stojím v základním postoji.
Někdy je to těžké, třeba když mi pan příslušník PČR strká tak, abych musel šlápnout do bahna.
Když mi v Praze 10 nutili stát před předkem jejich služební Felicie a seděli uvnitř, měl jsem ruce vzhůru, jako když se vzdávám.
Bylo to na dost frekventovaném místě, takže z toho lidé okolo měli show.
Přestože na mně pan (soudruh?) nadporučík řval (moravsky - "ruce důle!") jak túr, ruce jsem dolů nedal (bolely mně dost, procedura trvala skoro 15 minut).
Tuhle práci dělají samozřejmě "jen" lidé.
Otázka je, jaké procento je těch, co na výkon tohoto povolání skutečně mají duševní dispozice...